První český spolek s názvem Slávie byl založen v roce 1903 v Buenos Aires. Spolek se stal významný zejména tím, že vydával česky psané noviny. V roce 1908 byly v Buenos Aires založeny další dva spolky, a to Sokol a Českoslovanský klub, (který se od roku 1919 přejmenoval na Československý klub). Oba tyto spolky měly v období po první světové válce až do šedesátých let 20. století vůdčí postavení v krajanské kolonii. Avšak za první světové války bylo nejdůležitějším krajanským spolkem bezpochyby Československé národní sdružení, jehož členskou základnu tvořilo zhruba 1 500 členů a které mělo zastoupení v sedmi argentinských provinciích, jakož i v sousedních zemích. České krajanské spolky se přitom zapojily i do zahraničního odboje a bojovaly za vznik samostatného Československa.
Ve třicátých letech vznikala dělnická a zemědělská sdružení. A zakládaly se československé doplňovací školy, ve kterých působili učitelé vyslaní z Československa. Počátek okupace Československa byl impulzem k vytvoření federace spolků Československé sjednocení, které zastřešilo většinu čsl. spolků a jejich jménem řídilo aktivity čsl. kolonie na podporu československého odboje.
Krajanské aktivity českých spolků se od padesátých let omezovaly na zábavné, především ochotnické a tělovýchovné podniky. Postupně bohužel tyto aktivity zanikly. Udržely se pouze sokolské jednoty – ovšem jako ryze sportovní kluby bez závazků k československým zakladatelům. Takto dodnes fungují například Sokol ve Villa Dominico (Buenos Aires) či Sokol a klub Morava v Saénz Peña na severu Argentiny.
Osmdesátá a devadesátá léta přinesla demokratizaci, jež v obou zemích napomohla k obnovení zájmu o české dědictví u potomků čsl. vystěhovalců. V současnosti je v Argentině registrováno čtrnáct spolků, které se hlásí k českému a československému dědictví. K největším z nich patří Český dům v Buenos Aires a Unión v Chaco.