Historie české přítomnosti v Latinské Americe sahá až do 16. století. Na území španělské a portugalské Ameriky připlouvali zpočátku dobyvatelé, kolonizátoři a misionáři, později se k nim přidali obchodníci, řemeslníci, stavitelé a od konce 18. století i cestovatelé a badatelé.

Teprve od 19. století můžeme hovořit o českém a slovenském vystěhovalectví, kdy se změnou politické situace v Evropě dochází ke stěhování obyvatel na americký kontinent. Přistěhovalectví do Latinské Ameriky bylo zároveň promyšleným krokem ze strany nově vzniklých národních států s cílem kolonizovat rozsáhlá a doposud nedotčená území. Národní vlády podporovali evropské osadníky, jelikož věřili, že přenesou evropské hodnoty, kulturu a způsob hospodářství na americký kontinent a napomohou jeho „civilizaci“.

V průběhu 19. a 20. století se do Latinské Ameriky přistěhovalo nejméně 80.000 obyvatel z našeho území. Nejvíce vystěhovalců přijala Argentina, Brazílie a v menší míře také Paraguay, Uruguay a Chile. České vystěhovalce však nalezneme i v Mexiku, kde byl za války aktivní protifašistický exil, dále pak ve Venezuele, Bolívii, Peru, Guatemale a dalších zemích.